ROMAN VALAS – muž, který zamkl branku a zahodil klíč

Když v roce 1994 poprvé oblékl dres mužského týmu Důl Paskov Frýdek-Místek, jen málokdo tušil, že právě začíná kariéra jednoho z nejvýraznějších brankářů regionálního fotbalu. Roman Valas byl tehdy mladý, hladový po zkušenostech a připravený růst. Po jedné sezóně zamířil do Metylovic, kde mezi tyčemi dozrával jako víno – strávil zde pět důležitých let, během nichž si vybudoval pověst spolehlivého a neústupného gólmana. Zlom přišel v roce 1999, kdy Roman zamířil do Starého Města. A tady se začal psát jeho skutečný příběh. V zelenobílém dresu se rychle stal nepostradatelnou oporou týmu a jistotou v brance. Bez teatrálních gest, zato s klidem a zkušenostmi sbíral jeden zákrok za druhým, vytahoval zázračné reflexy a mnohokrát držel naděje Starého Města nad vodou. Nebyl to jen brankář – byl to pilíř, na kterém stála celá defenziva. Ve Starém Městě vydržel celou jednu fotbalovou dekádu – až do roku 2010, kdy se vrátil zpět do Metylovic, kde v roce 2013 oficiálně pověsil rukavice na hřebík. Ale jak už to u srdcařů bývá – konec nebyl definitivní. Po třech letech „na odpočinku“ si Roman znovu obnovil členství ve FAČR a začal v Metylovicích vypomáhat, kdykoliv bylo třeba. Když bylo v klubu zle, vědělo se, komu zavolat. Klid, zkušenosti, oddanost – Roman Valas byl vždy připraven zaskočit. A tak v zelenobílé kombinaci nakonec strávil úctyhodných 11 let své kariéry. Romanův příběh je příběhem tichého hrdiny. Nehledal slávu, nepotřeboval titulky. Ale kdo byl na hřišti – nebo za brankou – ten věděl: v bráně stojí Valas. A tam se neprojde.

PAVEL RECMAN – generál zadních řad a muž, který nikdy neřekl „ne“

Těžko si představit staroměstskou obranu bez jména Pavel Recman. Od roku 1991 až do roku 2014 byl její neochvějnou součástí – nejprve jako spolehlivý pravý bek, později jako srdce celé defenzivy, když se po odchodu Iva Valase přesunul do středu obrany. Hrál tiše, bez zbytečných gest, ale o to účinněji. Jeho styl byl jednoduchý – nezmatkovat, čistě odebrat míč, postavit se znovu a být připraven. Během své dlouhé kariéry zažil klub ve všech možných fázích – od bojů o záchranu až po historický postup. Jedinou krátkou výjimku byla půlroční epizoda v Bašce na podzim roku 2006. Jinak ale zůstal věrný pouze jednomu dresu – tomu zelenobílému. A nebyl jen hráčem. Pavel byl také mentorem – koučoval staroměstské žáky, z nichž jeden se později dostal až do NHL. Ano, pod jeho vedením fotbalově vyrůstal i Ondřej Palát, budoucí reprezentant a vítěz Stanley Cupu. Po ukončení aktivní kariéry v roce 2014 ale Recman neskončil – místo sbohem si s trenérem mužů plácli na dohodu: když bude potřeba, bude „na telefonu“. A tak občas přišly víkendy, kdy se z ničeho nic musel opět navléknout do kopaček a jít bránit čest Starého Města. Spolehlivě, jak byl zvyklý. Od roku 2021 si ještě střihl závěr kariéry ve Vojkovicích v Okresním přeboru, ale zranění kolene nakonec přece jen řeklo „stop“. Ani to ho však od fotbalu neodtrhlo. Dál zůstal neodmyslitelnou součástí klubového života – pomáhal třeba jako hlasatel domácích utkání, a především – předával zkušenosti mladým. A právě tady příběh Pavla Recmana dostává krásnou tečku. Přesně dvacet let po legendárním postupu mužů do 1. A třídy, postoupil i on – jako trenér. Jeho staroměstský dorost totiž letos pod jeho vedením vybojoval postup do Krajského přeboru. Věčný obránce. Muž, který neuhýbal střelám ani odpovědnosti. Pavel Recman – jméno, které Staré Město nebude zapomínat.

IVO VALAS – neochvějný štít obrany a lídr, který mluvil činy

Když v roce 1999 dorazil do Starého Města společně se svým bratrem Romanem, nebyl to jen přestup – byla to injekce jistoty do obranných řad. Ivo Valas, elegantní a důrazný stoper, se od prvního dne stal pilířem defenzivy. Přestože formálně přicházel z Metylovic jen na hostování, na hřišti působil, jako by tu byl doma odjakživa. Metylovice si ho dlouho nechtěly pustit natrvalo, a tak ve Starém Městě až do roku 2003 každoročně jen hostoval. Nakonec ale došlo k přestupu, a Ivo se mohl naplno stát součástí zelenobílého jádra. A že bylo na co se dívat – jeho poziční hra, důslednost a klid v soubojích dávaly týmu neocenitelnou stabilitu. Ve Starém Městě působil až do roku 2010, kdy se rozhodl pro nové angažmá v Sedlištích. Jenže jak už to u velkých postav bývá – návraty jsou téměř nevyhnutelné. A tak v sezóně 2017/2018 převzal Ivo trenérskou taktovku u staroměstských mužů. I v roli kouče se držel své charakteristické pevnosti – náročný, férový, přímočarý. Trenérské angažmá ale trvalo jen jeden rok a po dohodě s vedením klubu Ivo svou roli ukončil. Ať už v roli stopera nebo trenéra, Ivo Valas byl pro Staré Město vždy symbolem neústupnosti a spolehlivosti. A právě takové hráče si historie pamatuje nejdéle.

JAROSLAV FÁRA – tichý bojovník, který nikdy nevypustil souboj

Byl to druhý z nekompromisní stoperské dvojice. Jaroslav Fára nastartoval svou mužskou kariéru v roce 1993 ve frýdeckomísteckém Slezanu – klubu s tradicí, který formoval jeho důrazný styl a smysl pro zodpovědnost. Čtyři sezóny v dresu Slezanu (1993–1997) ho zocelily natolik, že když v létě 1997 zamířil do Starého Města, přicházel jako hotový stoper. Ale cesta do základní sestavy nebyla přímá. První dvě sezóny po přestupu strávil na hostování ve Válcovnách plechu Frýdek-Místek, kde dál sbíral zkušenosti a ladil obranné instinkty. Po návratu putoval na další štaci – tentokrát na tři roky do Vojkovic. Byla to etapa, která z něj udělala komplexního hráče a přirozeného lídra. Do Starého Města se naplno vrátil až po těchto „hostovacích letech“. Ale i tehdy šel ještě na rok pomoci Dobré. Po návratu se už definitivně zabydlel v základní sestavě a stal se jedním z klíčových článků defenzivy – jistý, silný ve vzduchu i v osobních soubojích. Na hřišti nevyčníval okázalostí, ale v tichosti odváděl každé utkání tvrdou práci, na kterou se spoluhráči mohli spolehnout. Ve Starém Městě vydržel až do roku 2012. Tehdy se vrátil tam, kde kdysi rostl – do Vojkovic. A tam zůstal dodnes. Nejen jako hráč, ale také jako funkcionář, který dýchá pro klub a dál pomáhá budovat jeho fotbalovou tvář. Jaroslav Fara je důkazem, že i bez záře reflektorů může hráč zanechat hlubokou stopu. Pracovitostí, loajalitou a srdcem.

MARTIN VOJKOVSKÝ – pilíř, který klubem doslova prorostl

Když Martin Vojkovský v roce 1997 přicházel z frýdeckomísteckého Slezanu na hostování do Metylovic, málokdo tehdy tušil, že právě začíná cesta jednoho z nejvěrnějších staroměstských srdcařů. V Metylovicích působil až do roku 1999, mezitím si na chvíli zahrál i v Dobré, ale rozhodující krok přišel v létě 1999 – přestup do Starého Města. Tehdy společně s několika dalšími hráči následoval svého trenéra a od té chvíle se Starému Městu upsal na dlouhých patnáct let. A nebyla to jen pouhá přítomnost v týmu – byl to hráč, na kterého se dalo spolehnout, který dřel od první do poslední minuty a který v zelenobílém dresu zanechal nezapomenutelnou stopu. Už v posledních letech aktivní kariéry začal pomáhat s trénováním mládeže – zpočátku jako výpomoc u přípravky. Co začalo nenápadně, se rychle proměnilo v plnohodnotnou trenérskou dráhu. Z přípravky se přesunul ke starším žákům, kde po boku Radima Neussera vytvořili silnou a respektovanou dvojici. Společně později přešli i k dorostu. Když se Radim rozhodl trénování pověsit na hřebík, Martin tým vedl sám, s nezměrnou pokorou a obětavostí. V zimě 2022 přišel další posun – spolu s trenérem Ambružem převzal A-tým mužů Starého Města. U mužů působil do léta 2023, kdy se rozhodl zvolnit a věnovat se trénování v klubu svého nejmladšího syna. Vedl B-tým mladších žáků – s tou samou energií, s jakou předtím vedl dospělé. Letní sezóna 2025 však pro Martina znamenala tečku – po dlouhých letech věnovaných fotbalu se rozhodl ukončit svou trenérskou kariéru. Z hráče se stal trenér, z trenéra vzor. Martin Vojkovský zůstává symbolem klidné síly, oddanosti a poctivé práce. Pro Staré Město navždy legenda.

JAN PROKEŠ – tahoun ze staroměstské líhně

Jan Prokeš je jméno, které má ve Starém Městě zvláštní zvuk. Ne proto, že by se neustále dostával na titulní stránky, ale protože byl symbolem oddanosti klubu. Odchovanec Starého Města, který už jako mladý hráč upoutal pozornost a strávil významnou část své mládežnické kariéry na hostování ve Frýdku-Místku, kde fotbalově rostl a sbíral cenné zkušenosti. V roce 2000 však nastal okamžik, kdy se vrátil domů – do Starého Města. Právě zde zahájil svou mužskou fotbalovou kariéru a v zelenobílém dresu strávil celou jednu dekádu. Byl typickým příkladem klubového hráče – neokázalý, ale vždy připravený odvést poctivý výkon. Běhal po trávníku srdcem, ne pro slávu. V roce 2010 odešel na hostování do Sedlišť, ale už po roce se vrátil tam, kde to znal nejlépe – zpět do Starého Města. Dalších pět let byl opět pevnou součástí týmu a potvrzoval, že jeho domovem je právě tento klub. Rok 2015 přinesl změnu – Jan odešel na hostování do Vojkovic. Následující sezónu pak zkusil nové prostředí v týmu Finstal Lučina, kde však strávil pouhý rok. V roce 2017 se opět vrátil do Vojkovic, kde se jeho bohatá a nenápadně úspěšná kariéra pomalu uzavřela. Jan Prokeš nikdy nepotřeboval světla reflektorů. Zato vždycky měl respekt spoluhráčů, důvěru trenérů a srdce na správném místě. Takových hráčů je málo – a právě proto jsou tak cenní.

PETR NĚMEC ST. – ten, který chtěl jít s partou a nakonec se stal trenérem mužstva

Petr Němec začínal s fotbalem v Metylovicích, kde položil základy své kariéry. Přestože první kroky mezi dospělými vedly právě zde, většinu mládežnických let strávil ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde rozvíjel svůj talent a herní inteligenci. Do mužského fotbalu naskočil naplno v roce 1990, opět v dresu Metylovic. Rok 1999 byl pro Petra klíčový. Chtěl odejít s trenérem a partou hráčů do Starého Města, kde měl být začátek nové éry. Osud tomu ale nepřál – přestup mu nebyl umožněn, a tak si musel najít alternativní cestu. Zamířil na roční štaci do Raškovic. Přestože se zdálo, že sen o Starém Městě padl, Petr to nevzdal – a s ročním zpožděním si přece jen zelenobílý dres oblékl. Ve Starém Městě působil celou dekádu – od roku 2000 do roku 2010 – a stal se nedílnou součástí základní sestavy. Na sklonku aktivní kariéry si ještě odbyl půlroční hostování ve Frýdku-Místku, kde později začal novou kapitolu – trenérskou. Po skončení hráčské kariéry se Petr přirozeně přesunul k práci s mládeží v MFK Frýdek-Místek. Jeho zkušenosti, klid a smysl pro vedení mladých hráčů mu otevřely dveře i ke koučování dospělých. V roce 2014 se vrací do Starého Města jako hlavní trenér A-týmu. Pod jeho vedením se tým zformoval, stabilizoval a navázal na slavné roky. V klubu působil až do léta 2017, kdy přijal novou výzvu u dorostu MFK Karviná. Na lavičce A-mužstva Starého Města ho poté vystřídal Ivo Valas. Petr Němec je důkazem, že když člověk opravdu chce být součástí týmu, najde si cestu – klidně i přes okliky. A pokud přidá srdce a obětavost, může nakonec vést tým, do kterého se původně nemohl dostat.

LIBOR BARAN – klidná síla zálohy i trenérská tvář

Libor Baran se na scéně mužského fotbalu objevil v roce 1994, kdy začal nastupovat za tým Důl Paskov Frýdek-Místek. V dresu tohoto tradičního klubu odehrál čtyři sezóny a postupně se vyprofiloval jako spolehlivý a důrazný hráč. V roce 1998 zamířil na hostování do Lískovce – a to, co mělo být jen krátkou zastávkou, se nakonec protáhlo na dvě sezóny. Jeho výkony byly natolik přesvědčivé, že do Lískovce následně přestoupil natrvalo. Zlom nastal o dva roky později, kdy Libor odešel na hostování do Starého Města. A právě tady našel svůj druhý fotbalový domov. Po jediné sezóně se z hostování stal přestup a Libor se stal nedílnou součástí základní sestavy staroměstského mužstva. Byl to hráč, který nikdy nebudil pozornost okázalými gesty, ale jeho přínos na hřišti byl nepřehlédnutelný – tiše a s jistotou tvořil hru ve středu pole. Po ukončení hráčské kariéry zůstal klubu věrný. V roce 2010 převzal roli hlavního trenéra Starého Města. V nelehkých podmínkách dovedl mužstvo k důstojným výsledkům a pomáhal mladším hráčům růst nejen po fotbalové stránce, ale i lidsky. Tři roky stál u kormidla týmu, který pomáhal budovat jako hráč, a předal jej v roce 2013 svému nástupci Petru Němcovi. Libor Baran zanechal ve Starém Městě nesmazatelnou stopu. Ať už jako klíčový hráč záložní řady nebo později jako trenér, vždy reprezentoval klub s pokorou, pracovitostí a loajalitou – hodnotami, které tvoří páteř každého skutečně silného týmu.

JAROMIR KAŇOK – věrný odchovanec Starého Města s vášní pro trénování

Jaromír je jedním z těch hráčů, kteří srdcem patří Starému Městu od samého začátku. Celou svou fotbalovou kariéru totiž spojil převážně právě s tímto klubem, kde prošel mládežnickými kategoriemi i mužským týmem. Přestože během své kariéry absolvoval tři hostování, vždy se po nich vracel zpět do svého „domova“. Poprvé zamířil na hostování do Bašky v roce 2006, odkud se po krátké době vrátil a odehrál za Staré Město další sezónu. Pak následovalo druhé, půlroční hostování opět v Bašce. Jaromírovi se ale vždy nejvíce dařilo ve známém prostředí, a tak se po šesti měsících opět vrátil do Starého Města. V roce 2011 vyzkoušel nové výzvy na půlročním hostování v Metylovicích, kde po sezóně ukončil svou aktivní fotbalovou kariéru. Po skončení hraní nezůstal Jaromír stát stranou. Dlouhá léta se věnoval práci s mládeží ve Starém Městě, kde předával své zkušenosti a zápal mladším generacím. Později přijal výzvu trénovat mužský tým ve Vojkovicích, kde rovněž zanechal stopu. Dnes už Jaromír sice fotbalové trénování pověsil na hřebík, ale sportovní vášeň neztratil – aktivně se věnuje ping pongu ve Staré Městě, kde i nadále podporuje místní sportovní život. Jeho příběh je důkazem, že opravdová láska ke sportu nezná hranic a formátů.

RUDOLF ŠAFRANKO – – střelec, který si Staré Město zamiloval na první pohled

Rudolf své fotbalové začátky prožil ve Frýdku-Místku, kde dokonce nastupoval v prestižní 1. dorostenecké lize. Už v roce 1995 však zamířil na hostování do Starého Města – původně plánovaná roční štace se postupem času protáhla až na neuvěřitelných pět sezón! Rudolf si totiž Staré Město rychle oblíbil a zelenobílý dres mu seděl jako ulitý. Po pěti letech hostování přišel v roce 2000 dlouho očekávaný přestup, který znamenal definitivní přesun na staroměstské hřiště. A od té chvíle zůstal Rudolf věrný jednomu klubu – Starému Městu. Jeho střelecké schopnosti a nasazení byly pro tým nepostradatelné až do roku 2012, kdy ukončil svou aktivní fotbalovou kariéru. Rudolfův příběh je důkazem, že někdy stačí jedna správná volba, která pak ovlivní celou sportovní dráhu. Staré Město se pro něj stalo nejen domovem na hřišti, ale i srdcovým klubem na celý život.

JUŘICA PETR – zkušený útočník s bohatou klubovou historií

Petr začínal svou fotbalovou cestu ve Frýdku-Místku, kde prošel mládežnickými kategoriemi. Do mužského fotbalu ale poprvé nakoukl v roce 1995 v Bašce, kde strávil hned pět sezón na hostování z Frýdku-Místku. Na přelomu tisíciletí se jeho štace v Bašce chýlila ke konci a Petr zamířil do Hnojníku, kde vydržel půl roku. Po této krátké epizodě se útočník pevně usadil v Sedlištích, kde našel své stabilní angažmá. V létě 2004 však přišla změna a Petr přestoupil do Starého Města, kde působil až do roku 2006. Následně se vrátil zpět do Sedlišť, které se staly jeho domovským klubem na dlouhých deset let. Během této doby díky hostováním poznal ještě další týmy – Bašku, Hnojník a v roce 2014 znovu Staré Město. V roce 2016 pak jako volný hráč přešel zpět do Hnojníku, kde také ukončil svoji aktivní fotbalovou kariéru. Po skončení hraní zůstává Petr věrný fotbalu a klubu, tentokrát už v roli trenéra mladších žáků, kterým předává své bohaté zkušenosti a lásku ke hře.

MARTIN SEDLÁŘ – pravý „one-club man“ Starého Města

Náhradní brankář Martin, rodák ze Starého Města a syn současného předsedy klubu, je opravdovým symbolem věrnosti jednomu klubu. Od mládežnických let prošel všemi kategoriemi Starého Města, aniž by kdy zamířil jinam – žádné přestupy, žádná hostování. Celou svou kariéru tak zasvětil jediným barvám – zelenobílé, které pro něj znamenají mnohem víc než jen klubové logo.

TOMÁŠ PANÁČEK – benjamínek týmu s poutem k Frýdku-Místku

Tomáš, nejmladší člen týmu, přišel do Starého Města v roce 2004 na hostování z Frýdku-Místku. Stejně jako u Rudolfa Šafranka se jeho hostování neustále prodlužovalo až do roku 2007, kdy už konečně přestoupil přímo do staroměstských barev. Po přestupu však ve Starém Městě vydržel jen jednu sezónu, než zamířil na hostování do Fryčovic. Tam strávil několik let až do roku 2011, kdy pokračoval v hostování v Kunčicích pod Ondřejníkem, kde nakonec svou fotbalovou kariéru také ukončil.

KAMIL POLOCH – věrný staroměstský fotbalista s bohatou zkušeností z hostování

Kamil svou mužskou fotbalovou kariéru začal v Dědicích v roce 1994, ale už po roce zamířil do Starého Města. Tam se rychle usadil a zůstal až do léta 1998, kdy odešel na roční hostování do Raškovic. Po návratu do Starého Města si Kamil vybudoval pevné místo v týmu a strávil tam několik dalších sezón. Na začátku roku 2006 přišla další změna – Kamil podruhé opustil Staré Město, tentokrát na hostování do Bašky, kde strávil rok a půl. Po této zkušenosti se vrátil zpět do Starého Města, kde v roce 2009 ukončil svou aktivní hráčskou kariéru.

OTMAR SLÁDEČEK– legenda a trenérská tvář zlaté éry Starého Města

Odchovanec Baníku Ostrava, který v letech 1965–1968 odehrál na postu obránce čtrnáct zápasů v 1. československé lize, Sládeček Otmar byl nejen výborným fotbalistou, ale i trenérem, na jehož metody a náročné tréninky vzpomínají bývalí hráči Starého Města dodnes. Když Otmar převzal Staré Město, tým se potácel v 1.B třídě na třináctém místě tabulky s pouhými osmi body v polovině sezóny. Jenže díky jeho důrazu na fyzičku, taktiku a pevnou disciplínu se klub rychle vzchopil – už další rok skončilo Staré Město pod jeho vedením na pátém místě. Průlom ale přišel v následující sezóně, kdy Otmar dovedl Staré Město k postupu do I. A třídy. A tam to rozhodně nebylo o náhodě – v premiérové sezóně si tým vybojoval solidní šesté místo a o rok později dokonce čtvrtou příčku. Pět let plných tvrdé práce a úspěchů však trenéra Otmara nakonec přiměly k novému kroku – přijal výzvu ve Vratimově a vydal se zkusit štěstí v Krajském přeboru. V prosinci 2013 přišla do Starého Města smutná zpráva – ve věku 72 let nás trenér Otmar navždy opustil. Jeho odkaz ale v srdcích fanoušků a hráčů stále žije.