Doplatili jsme na nováčkovskou daň, na jaře už jsme ale byli lepší, ohlíží se trenér U19 Miloš Virág

Ohlédnutí za sezonou: Sestup nás nezlomil, v kabině jsme pořád jedna velká rodina

Návrat do Krajské soutěže je pro dorost tvrdou realitou, ale v klubu rozhodně nepanuje poraženecká nálada. Jak hodnotí uplynulý rok trenérský štáb, proč podle nich chyběl k záchraně jen kousek a s jakým jasným cílem vstoupí tým do letní přípravy?

Sestup do nižší soutěže je pro celý klub i tým nesmírně těžký moment. Jak s odstupem několika dní hodnotíte hlavní příčiny toho, že se sezonu nepodařilo zachránit?

Sestup do Krajské soutěže vnímáme tak, že jsme si v té vyšší soutěži první půlrok, tedy v podzimní části, teprve zvykali na její celkovou kvalitu. Museli jsme se adaptovat na styl hry soupeřů, kvalitu jednotlivých hráčů i celkový důraz. V druhé půlce sezony (jarní část) už jsme se ale dokázali hře i důrazu plně přizpůsobit. Ve všech těchto jarních zápasech jsme byli vyrovnaným, a ne-li lepším týmem než soupeři, kteří v tabulce skončili před námi. Sezonu se nám nepodařilo zachránit hlavně proto, že si kluci ze začátku museli zvykat na úplně nové tempo, než na jaké byli dosud zvyklí. Kvůli tomu nám v některých podzimních zápasech zbytečně utekly body.

Kde v průběhu roku nastal ten klíčový zlomový moment, kdy se přestalo herně či výsledkově dařit a tlak spojený s bojem o záchranu začal plně svazovat nohy?

Nemyslíme si, že by v sezoně nastal nějaký jeden konkrétní zlomový moment, kdy by se vyloženě přestalo dařit. Jak už jsem říkal, kluci si zkrátka postupně zvykali na styl a tempo soutěže. Co se týče tlaku spojeného se záchranou, ten jsme v týmu nijak zásadně nepociťovali.

I přes konečný neúspěch v tabulce, dokázal byste na uplynulé sezoně najít nějaká pozitiva, ať už v individuálním posunu některých hráčů, nebo v konkrétních vydařených zápasech?

Pozitiv v této sezoně nacházíme opravdu spoustu. Vidíme je hlavně ve výkonech kluků a v jejich posunu – v tom, jak fotbalově vyvíjeli a lidsky rostli. V trénincích pracovali přesně tak, jak měli, a co je nejdůležitější, po celou dobu drželi pevně při sobě jako jeden tým.

Jak se s přibývajícím tlakem měnila atmosféra v kabině a jak zpětně hodnotíte mentální odolnost a bojovnost týmu v krizových momentech?

Žádný negativní tlak jsme vůbec nepociťovali – ani my trenéři, ani samotní kluci. V kabině panovala pohoda, ostatně jako pokaždé. Máme totiž tak skvělou partu, že i v době neúspěchu držíme při sobě a pořád stojíme jeden za druhým jako jedna velká rodina.

Sestupem jedna kapitola končí, ale další začíná. Co bude nyní nejdůležitější pro rychlý sportovní i psychický restart týmu, aby v nové soutěži okamžitě bojoval o návrat zpět?

Základem bude stoprocentní a kvalitní letní příprava, která je sice krátká, ale o to intenzivnější. V přátelských zápasech si chceme vyzkoušet různé herní varianty a hlavně zapracovat nově příchozí hráče, kteří k nám přicházejí ze starších žáků. Co se týče našeho cíle pro novou sezonu, ten je naprosto jednoznačný: chceme tuhle soutěž vyhrát a okamžitě se vrátit zpátky do Krajského přeboru.